Kardiovaskulární choroby

Z. Jermář  |  21. 09. 2016  |  Alternativní medicína   |  

Zásadně nepoužívám mikrovlnou troubu, ta generuje ve stravě velmi jedovaté látky, poškozující všechno možné včetně cév a navíc si tělo s těmito látkami neví rady.

Kardiovaskulární choroby  -  jejich skutečná příčina

Když jsem si přečetl článek pana Mudr. Dwighta Lundella, dlouholetého kardiochirurga jednoho amerického zdravotnického zařízení, který po provedení asi 5000 srdečněcévních operací během 25 let doznal, že dosavadní cholesterolová teorie o příčině infarktů a dalších srdečněcévních chorob není správná a že vyšší hodnoty cholesterolu nejsou tou pravou příčinou tohoto civilizačního onemocnění, bylo mi trochu smutno nad tím, kolik operací musí být provedeno, aby lékař přišel na to, co je naprosto evidentní při troše rozumného uvažování. 

Asi před deseti lety jsem dělal přednášky na toto téma a také napsal o tom článek, ale nikoho pravděpodobně nenapadlo se nad informacemi, které jsem podával, trochu zamyslet. Tyto přednášky konám až dosud. V nich na základě zkušenosti, získané asi před více než třiceti lety někdy v osmdesátých letech minulého století, jsem dospěl k názoru, ke kterému dospěl v roce 2010 výše uvedený chirurg, ale v mnohem komplexnější formě. Co se v té době stalo?

Pozitivní vlastnosti vitaminu C

Pracoval jsem tehdy v ústavě, kde i v tehdejším režimu sehnat práškový vitamin C nebyl problém a shodou okolností se mi dostaly do rukou materiály pojednávající o zvláštních pozitivních vlastnostech vitaminu C. Mezi jejich autory patřil např. Dr. Stone nebo Dr. Linus Pauling. Na základě studia těchto materiálů jsem začal sám na sobě zkoušet účinky toho vitaminu v gramových „mega“dávkách. Vyskytli se i někteří „odborníci“, kteří byli toho názoru, že budu-li užívat taková množství delší dobu, že do pěti let umřu. No, nevím, jak jsou na tom tito „odborníci“ dnes, ale já jsem ještě tady a vitamin C užívám od roku 1975 v množství minimálně 1 gram denně. 

Když jsem nedávno byl u oční lékařky na kontrole, bylo mi na základě vyšetření očního pozadí sděleno, že tak skvěle vypadající cévy v mých sedmdesáti letech ještě neviděla. Totéž řekla i o mé manželce, která vitamin C užívá také. Na očním pozadí se lehce pozná stav cév v celém těle. A přitom dodnes slyším od „odborníků“, že konzumace více než 250 mg za den je nebezpečná. Inu, když se nějaký názor někde zavede, tak se ho zbavit může být značně obtížné.

Vitamin C - elexír mládí, video

Video shlédnuto na www.FAKTAX.TV - 52.000x

Jak to vlastně všechno začalo. Někdy v osmdesátých letech, přesně si to nepamatuji, mne pozvala jedna rodina z Chodova u Karlových Var, která věděla o mém zájmu o vitamin C, a žádala mne, zda bych nemohl pomoci jejich asi šestnáctiletému synovi, jenž trpěl hemofilií. Hemofilie je genetická nemoc krve chlapců (mužů), která zapříčiňuje ztrátu její srážlivosti v případě poranění. Navíc, tento pacient odmítal brát krevní deriváty, které by mu následky této choroby mírnily. Rodiče mne požádali, zda by se s tím nedalo něco dělat.

Já nejsem pánbůh, abych uměl napravit vadný gen, ale sdělil jsem rodině, že nevidím důvod, proč by měl mladík neustále krvácet ze svých cév při každém pohybu, jelikož se jedná o nemoc krve a ne cév. Chlapec neušel totiž ani padesát metrů, aby se nemusel zastavit od bolestí obzvláště v kloubech, které měl neustále modré od „hematomů“.

Když se nad tím vším zamyslíte, tak vám přijde na rozum, že byste asi takového instalatéra brzy vyhodili, kdyby vám potrubí teklo po jeho instalaci na každém decimetru. A přitom se lékařům zdá přirozené, že náš pánbůh byl takový fušér, že pracoval na našich cévách obdobně, jako zmíněný instalatér na potrubí. Je to obzvláště patrné u hemofilika, ale trpíme tím všichni. Já jsem si to ale o našem Stvořiteli nemyslel. Viděl jsem v tom nějaké  faux pas  v konvenčním uvažování a zaběhlé likvidaci následků této choroby, nikoli ovšem její příčiny. Tu lékaři neodstraňovali a tou také nebyla v podstatě ani ona hemofilie.

Tehdy jsem oněm rodičům sdělil, že není žádný důvod pro to, aby i při hemofilii cévy tekly, tedy propouštěly krev při jejich námaze např. ohybem, srdečním tepem (systolickým tlakem), apod. Že když se to děje, což je zvláště viditelné u hemofilika, není něco v pořádku s cévami, a to nejen u hemofilika, ale zřejmě u všech lidí, neboť není rozdíl mezi cévami hemofilika a cévami ostatních lidí. Hemofilie je nemoc krve a ne cév. Bylo třeba tedy udělat něco s cévami a ne s krví, to by šlo s krví asi těžko, pokud vůbec, neuvažujeme-li transfuze. 

Pokud vás téma oslovilo, podpořte nás předplatným. Děkujeme.

Velké dávky vitaminu C

Je všeobecně známo, že metabolizmus cév může bezchybně pracovat tehdy, když mají cévy náležitou výživu. A na tu jsem se zaměřil. Céva potřebuje mít k dispozici pro svou správnou funkci tyto látky: Vitamin B6, B9 (kyselinu listovou), B12, (vše prevence před homocysteinem způsobujícím záněty cév), selen a měd, (prevence před aneurisma), koenzym Q10 (energie srdce) a dále poměr omega 3/omega 6 = 1 : 3. V neposlední řadě je to ovšem vitamin C v „mega“dávkách. Vitamin C totiž podstatným způsobem zpevňuje cévní stěnu,  zlepšuje její metabolizmus a působí protizánětlivě. Dal jsem tomuto chlapci asi čtvrt kila kyseliny L-askorbové, tedy vitaminu C a přikázal mu, aby ráno, v poledne a večer si vzal po jedné čajové lžičce (1gram/lžička) onoho bílého prášku denně. Jinak jsem jeho dietu nikterak neupravoval. Chlapec ani jeho rodiče neodporovali, věřili mi. 

Odjel jsem a asi za čtrnáct dní mi jeho rodiče volali, že kluk zmizel. Řekl jsem si, kam mohl asi zmizet, když neušel ani padesát metrů, aby si nemusel sednout a odpočívat. Uklidňoval jsem rodiče, že kluk někde z kamarády možná hraje karty nebo něco podobného, a že, až vyhladoví, že se určitě vrátí. Ano, chlapec se za týden vrátil a s klukama udělali Nízké Tatry. Čtete dobře – Nízké Tatry po hřebenu. Tedy ten, který neušel ani padesát metrů, udělal po čtrnácti dnech užívání vitaminu C v množství 3 gramy denně během týdne celé Nízké Tatry. Sám jsem byl tímto výsledkem poněkud zaskočen. Předpokládal jsem něco obdobného v menší míře, ale skutečnost předčila moje očekávání. Nyní bylo třeba, aby celá záležitost byla náležitě vysvětlena a vyvozeny z toho poznatky jak pro hemofiliky, tak, jak následně uvidíme, i pro celou dnešní generaci postiženou ischemickou chorobou a záněty cév, které ji mj. způsobují.

Přívod vitaminu C zvenčí

Vraťme se do roku 1975, kdy Dr. Stone psal o nemoci, kterou nazval hypoaskorbémie. Hypoaskorbémií byla nazvána nemoc zapříčiněná nefunkčností genu, který má za úkol převádět kyselinu gulonovou na kyselinu askorbovou, tedy vitamin C. Vitamin C si tělo může vyrábět samo z glukózy a fruktózy přes konverzní faktor na gulonolakton a pak již na zmíněnou kyselinu gulonovou a následně na askorbovou. Většina zvířat dovede bezproblémově syntetizovat tímto procesem kyselinu L-askorbovou ve svých játrech. Neumějí to pouze člověk, jeden druh opic (nepocházíme z žádné opice), morče, netopýr, 16 druhů ptáků – pěvců, cvrček a saranče. Nemají k tomu potřebný aktivní gen. Těžká rána pro Darwinovu teorii, že ano! Tento deficit kyseliny L-askorbové má za následek, že náš metabolizmus snad všech orgánů má značně ztížené podmínky pro svou činnost, a organizmus je odkázán na přívod vitaminu C zvenčí.

V první řadě to odnášejí cévy. Člověk, který trpí nedostatkem vitaminu C, a který nemá vnější zdroj tohoto vitaminu v podobě stravy nebo doplňků, má cévy „jako hadr vetché“. Nejsou pevné a při námaze se porušují. Proč ovšem u hemofilika to má takové vážné následky a u ostatních lidí ne? Dlužno dodat, že u ostatních lidí to má následky skryté. Co se tedy děje s cévami hemofilika a nehemofilika při jejich námaze a proč jedny krvácejí a ty druhé nikoli? Odpověď je jednoduchá a logická.

Když hemofilik namáhá své cévy např. pohybem, vznikají v cévách mikrotrhlinky, kterými protéká krev a vytváří „hematom“ (modrou nesraženou podlitinu) tak dlouho, dokud se trhlinka nezahojí. To může trvat mnohem delší dobu než když taková trhlinka vznikne u nehemofilika, kde nastupuje při porušení cévy další, prioritní faktor, a tím je ona srážlivost krve. V mikrotrhlině se srazí krev obsahující krevní destičky a trhlinu bezprostředně nato ucpe. Vytvoří se jakýsi vnitřní strup podobně, jako když si poraníte kůži. Ranka nekrvácí a posléze se zahojí. Vzniklý strup je pak odstraněn makrofágy a fagocyty, které jej „vyžerou“, aby céva byla opět hladká. 

Cholesterol za infarkt nemůže

Nastává-li takové poranění cévy na některém místě často, makrofágy a fagocyty se na daném místě vzniklými „strupy“ „přežerou“, přemění se v pěnové buňky a ty pak postupně cévu uzavírají, dokud situace nedospěje k infarktu.

Takže. Nikoli cholesterol, ale pěnové buňky. Nejsou však samy.

Krevní řečiště obzvláště po nevhodném jídle se stává stokou volných radikálů a cytokinů, což jsou agresivní látky napadající všechno možné, v našem případě i cévní stěnu, která se nakonec chronicky zanítí.

Nekonzumujeme-li dostatek antioxidantů, které by takové radikály zneškodnily dříve, než se pustí do cévní stěny, bude cévní stěna napadána o to více, nebude-li potažena nějakou ochrannou vrstvou např. cholesterolem HDL, tedy tím „hodným“ cholesterolem, nepodléhajícím tolik vlivu volných radikálů. Na druhé straně, budeme-li např. pít s jídlem i červené víno, které obsahuje antioxidant resveratrol, zmenší se počet „úřadujících“ volných radikálů na minimum a my budeme chráněni.

Říká se tomu francouzský paradox. Francouzi oplývají značně zvýšeným cholesterolem, ovšem pijí červené víno, a tak jim to vůbec nevadí. Cévní stěnu může napadnout rovněž cholesterol LDL, tedy ten ošklivý, který byl sám také poničen právě volnými radikály a stal se agresivním a sám dál ničí cévní stěny a vyváří spolu s vápníkem tzv. ateromové pláty, které také snižují průsvit cév. Ve skutečnosti by LDL cholesterol cévy neničil, pokud by nebyl sám poničen radikály a pokud by nebyla rovněž narušena radikály, toxiny a eventuálně i homocysteinem cévní stěna. Proto je velmi důležité zneškodnit volné radikály dříve, než začnou ničit vše ostatní včetně LDL cholesterolu, jehož tělo mj. potřebuje jako výživu pro buňky. A proto je tedy třeba, aby metabolizmus cév byl podporován správnou výživou, aby se netvořil především homocystein.

Naproti tomu konzumace polynenasycených olejů (např. sojový, palmový nebo slunečnicový) bez protisložky s omegou 3, a dále konzumace jednoduchých vysoce zpracovaných sacharidů (především bílý cukr, bílá mouka a produkty z ní vyrobené) způsobuje svým agresivním vlivem značné poškozování stěn cév, na kterých se pak může usazovat rovněž volnými radikály poničený LDL cholesterol, cukr, vápník a jiné látky. 

Doporučuji si přečíst články MUDr. Dwighta Lundella, který je ve své podstatě velmi výstižný, i když ještě opomíná některé další zde výše i níže uvedené negativní faktory, jako je konzumace ztužených pokrmových tuků (Rama, Flora, Perla, Hera a jiné.), neuvádí se negativní vliv homocysteinu při nedostatečné výživě cév, vliv volných radikálů, vliv nízké konzumace vitaminu C, B komplexu, selenu, mědi, a v neposlední řadě vliv nízké konzumace tzv. bafrových antioxidantů, tedy bioflavonoidů, zakončujících poškozování neflavonoidních antioxidantů (vitaminu C, A, E, Q10, atd.) řetězovitými reakcemi volných radikálů.

Ztužené pokrmové tuky

Vidíme, že situace tedy není jednoduchá, leč nikoli beznadějná. Tvrdit lidem, že cholesterol je sám o sobě škodlivý, svědčí o tom, jak „pečlivou“ vědeckou pozorovací činnost naši vědátoři odvádějí a že smíchali dohromady všechno, co se dalo. Navíc, snižovat cholesterol statiny blokujícími v játrech jeho syntézu, a přiznejme si, blokovat vedle toho tím pádem i jiné potřebné látky, jež játra produkují, je nanejvýše nezodpovědné.

Bylo zjištěno, že po statinách se po delší době jejich užívání blbne. Bylo to snad záměrem našich výzkumníků, nebo co? A ještě k tomu, když si buňky řeknou svým chemickým signálem o větší potřebu cholesterolu, je to tím, že mají průduchy ucpané všelijakým svinstvem včetně ztužených pokrmových tuků typu Rama, Flora, Perla, Hera, apod., které naši páni doktoři tak rádi pacientům doporučují. Ostatní průduchy (porty) pak nestačí buňku nasytit cholesterolem – cholesterol je potravou pro buňky, a tak si buňka řekne o přísun vyšší koncentrace tohoto cholesterolu z jater, kde se cholesterol vyrábí.

Ovšem, dostane-li buňka spolu s cholesterolem i polynenasycený tuk pouze omega 6 a téměř žádný omega 3, reaguje na to produkcí onoho záněty produkujícího cytokinu.

Vedle toho zanícená buňka má navíc problém se zúženými přijímacími otvory, které jsou vytvářeny namísto alfa izomerem cholesterolu (buňka bez zánětu), tak izomerem beta (buňka zánětlivá). Tato skutečnost přispívá mj. i ke vzniku nádorů, protože buňka nemůže přijímat i potřebnou kyselinu pyrohroznovou, která má velkou molekulu a působí v buňce jako regulátor buněčného metabolizmu.

Jak vidno, ischemická choroba se zdá být rovněž přímým viníkem i u vzniku nádorových chorob, kdy cévní systém nemá pod kontrolou všechny oblasti organizmu imunitou, která je plně možná jen tehdy, jsou-li všechny tkáně pod kontrolou právě cévního systému (krve a lymfy).

Dostali jsme se od našeho chlapce – hemofilika až k samé podstatě cévních onemocnění. Jestliže budeme konzumovat náležité množství vitaminu C, které by za normálních okolností nepoškozeného genu činilo 12 gramů za den, ale my jej můžeme, jak následně vysvětlíme, snížit efektivně až na hodnotu 1 až 3 gramy za den, aniž by utrpěla jeho efektivita, bude náš organizmus mnohem odolnější i ke všem dalším dietním výkyvům od správné výživy, kterou nelze vždy bez problémů zabezpečit.

Proč jej můžeme takto snížit bez ztráty jeho efektivity? Je to proto, poněvadž část jeho funkce nahradíme účinkem bioflavonoidů. Pokud náš např. vitamin C bude plnit funkci jak antioxidační, tak i metabolickou funkci oxidačně redukční (kyselina askobová a dehydroaskorbová) jakožto takový „olej“ metabolických funkcí, pak onu funkci antioxidační převezmou silnější a zakončovací (bafrové) antioxidanty - bioflavonoidy, které nám vitamin C značně šetří a ponechávají jej čistě jen pro užitečné účely metabolické.

Pokud by byl vitamin C spotřebován  a tedy zničen antioxidační funkcí, není jej možno jakožto degradovanou formu už použít na cokoliv jiného a takový vitamin se bez dalšího užitku vyloučí. 

Degradace organizmu

Zde bychom mohli ještě připomenout některé výsledky výzkumu vitaminu C Linuse Paulinga, nositele dvou Nobelových cen, který popřel ztřeštěnou námitku mnohých odpůrců vyšších dávek (megadávek) vitaminu C, kteří tvrdí, že se větší množství než asi 100 mg/den bez užitku vyloučí z organizmu močí. Takové tvrzení se nezakládá na pravdě, jak zjistil Linus Pauling. Vyloučí se z počátku pouze 25 % zkonzumovaného množství a ostatní množství, tj. 75 %, se vyloučí až po jeho degradaci. Je to jako s vyjetým olejem v automobilu, který vyměňujeme až po jeho „vyjetí“. Tělo si toto „vyjetí“ a výměnu – vyloučení  hlídá samo.

Dále, systolický tlak podle pokračovatele Linuse Paulinga, MUDra Mathiase Ratha (Nizozemsko), u pacientů nedotovaných vitaminem C způsobuje narušování např. aorty a jiných artérií, což opět vede k degradaci jejich stavu. Pokud takoví pacienti začali konzumovat gramová množství vitaminu C, degradace ustala a přeměnila se v regeneraci.

Pochybné restaurace

Sám beru již zmíněnou „mega“dávku asi 1 – 2 gramy vitaminu C denně, k tomu B komplex, chelátované a koloidní minerály, vitamin D plus (s vit. E, zinkem a betakaroténem), který snižuje množství cytokinů v krvi a působí tedy protizánětlivě, kvalitní spirulinu a chlorelu, antioxidanty a některé další doplňky pro prevenci. Dále, používám pouze hnědý cukr z Madagaskaru, Mauricia, Equadoru apod., které mají vysoký obsah všech minerálů, protože zde cukrová třtina roste na čedičovém podloží.

Nepoužívám laciné oleje, ale kvalitní olivový a lněný olej s vysokým obsahem omega 3. Lněný olej zpracovávám metodou Johanny Budwig, aby byl rozpustný ve vodě a dostal se tedy do tkání. Dále nejen pro tepelnou úpravu potravin používám zásadně máslo a sádlo, jelikož cholesterol nevadí a navíc při ohřátí i přepálení sádla nebo másla nevznikají jedovaté zplodiny, poškozující cévy, jako je tomu u ohřátých a přepálených olejů např. ve friťáku apod. (Přitom je můj cholesterol v hladině 4,7.) Je také nutné dodržet zásadu, že podíl syrové stravy má být nejméně 50%, jinak organizmus alarmuje leukocyty kolem zažívacího traktu (záněty např. střev), jelikož považuje tepelně upravenou stravu za potenciálně nebezpečnou, což se mi vždy nedaří dodržovat.

Zásadně nepoužívám mikrovlnou troubu, ta generuje ve stravě velmi jedovaté látky, poškozující všechno možné včetně cév a navíc si tělo s těmito látkami neví rady. Jsou pak potenciálním faktorem pro vznik rakovin. A už vůbec nenavštěvuji fast foody a jiné pochybné „restaurace“ či „občerstvení“, kde jídlo vzniká tím nejpodivnějším způsobem, jaký si lze vůbec představit. Na druhé straně se pak nemusíte bát zajít jednou nebo dvakrát do měsíce do nějaké neznámé restaurace, jelikož to váš s láskou vyživovaný organizmus bez problémů snese. Nakonec se budete cítit mnohem lépe, než po nějaké drahé dovolené v zahraničí. Ušetřené peníze za takovou dovolenou věnujte raději na nákup kvalitních potravin.

A pokud jde o onoho hocha – hemofilika, když jsem s ním udržoval ještě kontakt, byl bez problémů, a doufám, že je tomu tak dodnes, i když o něm dnes z poslední doby již nic nevím. Jeho případ hemofilie však nastartoval užitečné úvahy a poznatky, které by nikdy nepřišly na přetřes, kdyby nemocen nebyl. Díky za to, že jsem mu mohl tehdy účinně pomoci.

Ing. Zdeněk Jermář, E-mail: zde.je@email.cz     

=